Tak, přehoupli jsme se k mé oblíbené scéně, napsat ji však bylo daleko těžší, než jsem čekala. Třeba už proto, že je to moje poprvé, co se týče intimních scén.
Takže varování - lechtivá scéna, a popis "operace".
Zatímco družina usedla ke skromnému jídlu, mistr nekromant stručně vysvětlil kněžně, na čem se s družinou shodli a co bude nutné udělat. Pozorovat ji, jak jí dochází, co se bude dít a jak díky tomu zrůžověla bylo až zábavné, blesklo mu přitom hlavou.
"Fero, běž a připrav jednu z postranních místností tak, aby kněžna měla soukromí. Kylahme, budu zatím potřebovat pomoc s mágem," zvedl se a přešel k Metovi.
Zatímco Fera sháněla deky a bledá kněžna zírala kamsi do zdi, Kylahm a Sevarash poklekli každý z jedné strany u mága.
"Vezmi tu lahev, co jsem ti dal v lese, a pij po malých doušcích, dokud tě nezastavím."
Met přikývl a pak opatrně upíjel. Nekromant ho zastavil přesně v okamžiku, kdy už už ztrácel vědomí a s dalším douškem by usnul, sebral mu lahev a odložil ji stranou. Mezitím Kylahm rozepnul a rozhalil mágovu róbu, tak, aby byly hruď a břicho odhalené. Při světle narychlo rozdělaného ohně byly pod napjatou kůží vidět znatelně zlomy spodních žeber, zjevně velmi dolestivě doléhající na spodek plic a další vnitřnosti.
Zdrogovaný Met nereagoval na prohmatávání, zalapal po dechu, až když se zableskla čepel dýky, kterou vytáhl Kylahm z rukávu a podal ji nekromantovi, poté se však propadl zpátky do svého polovičního vědomí. Když čepel projela kůží, vydal kratičký sten.
Nekromant udělal mělký řez na kůži kopírující jedno z žeber, jen takový, aby pronikl pokožkou, a zasunul štíhlé dlouhé prsty pouze tak hluboko, aby zachytil zlomený konec. Démonolog odvátil hlavu, vypadal, že každou vteřinou začne zvracet. Na tváři Sevarashe se naopak nehnula ani brva, když kousek jemně posunoval tak, aby nebodal do plic. Zbytek žeber na tom nebyl tak špatně, a daly se posunovat bez proniknutí pod kůži, nekromant tedy vložil vložil dýku do ohně a když se čepel rozpálila doběla, přejel s ní znova řeznou ránu. Vzduch naplnil pach spáleného masa, rána se uzavřela. Nekromant nakonec nanesl hojivou mast a jemně, ale poměrně pevně ovázal mágův hrudník a opřel jej o stěnu jeskyně tak, aby díky sedlovým brašnám pod zády napůl seděl, napůl ležel.
Nekromant vyšel ven a vodou z čutory si důkladně omyl ruce od krve. Přehlédl okolí, či spíše tu část, kterou spatřit mohl, a když nezahlédl nic podezřelého, zašel zpět dovnitř. Čekal ho druhý pacient. I když pravda, tahle operace bude daleko příjemnější, blesklo mu hlavou.
Když vešel do jedné z odlehlejších komor jeskynního komplexu, pečlivě odděleném dvěma dekami, našel rozdělaný malý oheň a vedle něj kněžnu zabalenou celou do pláště, tvářící se vzdorovitě. Sundal si rukavice a vyhnul rukávy, bezeslova přešel za její záda a rozpustil jí vlasy. Prsty je rozčesal a potom vytáhl nádobku, zatímco ho Marissa nedůvěřivě sledovala. Otevřený kelímek položil na jeden z mnoha skalních výstupků a nabral trochu zlatavé masti na prsty a vrátil se k ní. Mast otřel tak, aby měl stejnoměrné množství na konečcích prstů každé ruky a potom, s prvním hrábnutím do kněžniných vlasů, počal polohlasem odříkat starodávné inkantace. Jemně promnul pokožku hlavy, potom dlouhými tahy pokryl tenkou vrstvou i vlasy. Když byl hotov s vlasy, svázal je kněžně do vrkoče a přešel čelem k ní. Jemnými tahy pokrýval rysy jejího obličeje, spíš jako by ji hladil. Marissa zavřela oči, ukolébaná těmi jemnými doteky a takřka hypnotickým hlasem. Prsty měl chladné, přestože kde mast začínala působit, tam se rozlévalo příjemné teplo. Že jí rozvázal tkanice pláště postřehla, až když se jí látka sesunula ke kotníkům. Zděšeně otevřela oči, ale mistr nekromant zdál se být příliš zaujatý pečlivým prováděním úkonu spíš než jejím tělem, proto oči zase úlevně zavřela a vnímala, jak se dvě jemně ruce propracovávají od jejích ramen přes ruce až po konečky prstů. Lehce se chvěla, i přes její obavy to byly příjemné vjemy.
Ruce se vrátily k ramenům a pak ji na okamžik opustily, aby se navrátily ke křivce jejích zad. Ty dlouhé tahy byly tak příjemné, zejména kolem beder... tichoučce zasténala a pak sevřela rty a otevřela oči. Nic se však nestalo, žádné pokárání ani posměch nepřišel, tiché ruce se dál propracovávaly zády a kolébaly ji ke ztrátě obezřelosti. Když se dostaly k linii zadku, inkantace ustaly a ruce se vzdálily. Když se nenápadně koutkem pootevřeného oka podívala, nekromant stál u stěny a nabíral novou dávku masti. Marissa se roztřásla, když se k ní přiblížil čelem a znova se dotkl jejích ramen, od kterých pomalu přejížděl k hrudi. Hlas měl chraplavý a oči ztmavlé, tvář však jako obvykle bezvýraznou, proto usoudila, že by bylo zbytečné z toho dělat sotva něco jiného než obyčejné ošetření. Pevně zavřela oči, zatímco se chladné dlaně dotýkaly prsou. A pak ucítila zrádné červenání ve tvářích, když se ty příjemné pocity začaly zvláštně zaostřovat, stupňovat...
Chladné ruce sklouzly z jejích ňader a pečlivě promasírovaly zaoblené bříško a boky, zadeček a stehna. Když si nabral nekromant novou dávku masti, poklekl před ní a donutil ji opřít se o jeho ramena, zatímco se věnoval kolenům, lýtkám a chodidlům. Pak zamířil zpět ke klínu a dotkl se jí tam.
Marissa skousla ret. Pocity, které přišly, když hladil její prsa, se těžko vyrovnávala těm po pohlazení v klíně. Když vstal a vypadalo to, že je vše u konce, tichoučce, zklamaně si povzdechla.
Když se poprvé zabořil do jejích vlasů, překvapilo jej, jak hebké a nadýchané jsou. Bylo mu až líto slepit je mastí, ale bylo to nezbytné. Rysy její tváře byly tak jemné a hebké... místy se musel nutit do soustředění, aby nespletl neustále opakovanou inkantaci. Vnímal ji pod rukama, jak se chvěje, jak se uvolňuje a chvílemi její opětovné napětí, jako když jí utekl ten spokojený povzdech... Pousmál se a zapřemýšlel, jestli se jí někdy někdo takhle věnoval. Kníže jen ztěžka, přestože se netajil svou láskou ke kněžně, něžným by ho nazval leda tak blázen.
Když s nepatrným ostnem lítosti vstal, aby si prohlédl své dílo – kůže nádherně pableskovala podobně jako předtím povrch masti – překvapilo ho to maskované, zklamané povzdechnutí.
Marissa pevně svírala víčka a jeho napadlo... sáhl do nádobky naposledy, přestože už neviděl ani místo, které by jemně nezářilo, a přistoupil k ní znova. Tentokrát mlčky přejel prstem po její tváři, konečky prstů přejel po stranách krku, přes ramena až k hrudi a uzavřel její ňadra ve svých dlaních. Palci jemně přejížděl přes bradavky a pozorně čekal na tu rozkošnou červeň, vkrádající se kněžně do tváří. Jednu dlaň ponechal tam, kde byla, druhou pohladil bříško a sjel níž, konečky prstů ji opatrně laskal v klíně, zatímco naslouchal jejímu tlumenému naříkání.
Chytila se jeho pláště, držela ho tak pevně, jako by ho už neměla nikdy pustit, ponořená v těch neznámých sladkých pocitech. Cosi se k ní blížilo, ty sladce bolestivé pocity se stupňovaly, až se přes ni přelila vlna vyvrcholení a ona by vykřikla nahlas, nebýt chladivé dlaně, která jí v posledním okamžiku přikryla ústa. Vzhlédla...
V jistotě toho, co přijde, přitiskl jí dlaň na ústa a utlumil slastný výkřik, jistý si tím, že ani jeden z nich by nechtěl nic vysvětlovat ostatním. Když po něm nejistě vrhla pohled, málem zasténal on sám, zrůžovělá a se zastřenou zelení v očích byla nádherná... oběma dlaněmi si ji přitáhl k sobě a přitiskl své rty k jejím. Pak se prudce otočil a odešel, zraněný a nadevše zmatený pohled za sebou se rozhodl ignorovat.
Tak tohle jsi moc nezvládl, rýpl si do něj tichý hlásek kdesi uvnitř hlavy, když toho dne podruhé vyšel ven umýt si ruce vodou z měchu.
Pár minut poté, co z místnosti spěšně odešel mistr nekromant, vešla Fera. Kněžniny zrudlé tváře připsala zejména ponížení z toho, že ji musel mastí opatlávat zrovna někdo jako Sevarash, a pomohla kněžně obléct se do obyčejné halenky a sukně. Umaštěné vlasy jí pročesala a kněžně je provizorně spletla do pevného drdolu, a poté, co si Marissa vypila svůj zelený nechutný lék, obě se přemístily k ostatním. Za moment se k nim přidal i mistr Sevarash.
"Bude nutné vyrazit až za noci, mast se bude vstřebávat kolem deseti hodin a dřív by nebylo bezpečné se slunci vystavovat. Nicméně pokud se nikde nestala chyba, příštího dne bychom mohli putovat i za denního světla," pronesl jen tak do prostoru.
Kněžna ho mapovala pohledem, k jejímu zklamání to však byl ten samý mistr nekromant, kterého znala vždy. Chladný, netečný, bezvýrazný a ji napadlo, jestli náhodou neusnula a to, že ji políbil, nebyl obyčejný sen.
"Dobře. Stejně se musí vzpamatovat i Met," kývla Fera a pohlédla na spícího mága starostlivým pohledem.
Vampire Hunter D. mi Sevarashe připomněl velkou měrou, škoda, že jsem si na něj nevzpomněla dřív - zařadila bych ho do profilovek.