Kapitola 6. - Na hranici světla

A jsme zase u cestování, a ještě dlouho budeme. Tahle kapitolka je oddechovější, nic moc se neděje, chystala jsem si síly na další :D

Kněžna ho mapovala pohledem, k jejímu zklamání to však byl ten samý mistr nekromant, kterého znala vždy. Chladný, netečný, bezvýrazný a ji napadlo, jestli náhodou neusnula a to, že ji políbil, nebyl obyčejný sen.

"Dobře. Stejně se musí vzpamatovat i Met," kývla Fera a pohlédla na spícího mága starostlivým pohledem.

Kylahm se natáhl pro mapu.

"Takže kudy? Přes hory?"

"Na některých místech jsou příliš strmé k překonání. Pokud je obejdeme po úpatí, většinu cesty nás může krýt les."

"Dobře, tak tedy kolem úpatí."

A rozhostilo se ticho.

Met o sobě nevěděl, Feře nebylo do řeči. Sevarash ani Gairon nebyli zvyklí žvanit naprázdno, Marissa byla zabraná do úvah a Kylahm měl dojem, že by se pozvracel, kdyby promluvil. Byl si jist, že by to pořádný hlt pálenky spravil, ale čutoru zapomněl v té zatracené hospodě, když měli tak naspěch. Nakonec vstal, cosi tiše zabrblal o tom, že se jde porozhlédnout ven a vyšel z jeskyně.

Vchod byl poměrně dobře zamaskován křovím, jak tím, co tam už rostlo, tak keřinami natahanými z okolí za účelem zakrýt vstup.

Po několika rozpačitých hodinách ticha se k úlevě většiny zatáhlo a spustil se déšť. Což znamenalo, že mohou vyrazit dřív než za soumraku. Rychlost, s jakou byli všichni připraveni vyrazit, byla nevídaná.

Met tentokrát sdílel koně s Ferou, jenž se snažila ulehčit mu jízdu co nejvíc, aby nezatěžoval hojící se žebra. Ta se zcelovala rychle, ale ne natolik dostatečně, aby mohl cestovat vzpřímeně.

Kněžna tím získala zpět koně a tak se s nemalou úlevou nemusela znova dělit o jedno sedlo s nekromantem. Už tak bohatě stačilo, že se nemohla zbavit myšlenek na "léčbu".

Na nebi visela tmavá mračna, déšť spadal k zemi v tak hustých proudech, že pro členy skupiny bylo téměř obtížné rozeznat postavu na koni před nimi. Zvířata v pomalém klusu pod kopyty rozstřikovala bahno rychle promáčené půdy, občas se ozvalo frknutí nebo vyjeknutí vyděšeného koně, kterému podkovy sem tam sjely po kluzkém povrchu. Zablesklo se, zvedl se vítr.

Nadešel moment, kdy se nekromant s jezdcem střídali – Sevarash stočil koně ke kraji a nechal Gairona vyklusat do čela průvodu. Mistr ostřížím zrakem sledoval, zda jsou všichni v pořádku, a kněžna z něj nemohla spustit oči. Vzápětí sebou trhla. Zablesklo se znova, tentokrát v patách se zahřměním, a v bílém světle na moment jako by na tváři nekromanta probleskla úplně jiná tvář, podobná lebce. Upřela pohled tam, kde před vteřinami nebylo nic než černé propasti, a nekromant jí pohled vrátil obvyklým bezvýrazným pohledem světlých očí. Celé to netrvalo ani půl minuty a poté, co se skupina vydala vpřed tentokrát za Gaironem, si kněžna mohla připsat další položku na seznam věcí obestřených pochybnostmi, zda sen či skutečnost. Zvláště když měla dojem, že předtím, než odvrátila zrak, nekromant nepatrně zdvihl koutek rtů, což sice mohl být úšklebek, ale také úsměv. Kdo ví.

Po několika hodinách cesty plískanice začala zvolna utichat, a krajina se nořila do noci. Na členech skupiny, kteří nebyli zvyklí trávit tolik času v sedle, byla znát únava. Tedy na všech kromě Gairona, který zvyklý byl, Sevarashe, který únavu nedával najevo, a Meta, který byl stejně většinu cesty v limbu a svět kolem nevnímal. Od jistého úseku cesty byl v podstatě chován v náručí o hlavu vyšší a fyzicky daleko silnější Ferou, která ho opatrovala jako ospalé vlče.

Zastavili se na plošině zapadané jehličím, zaštítěné několika osamělými stromy, a rozhodli se na chvíli si odpočinout a zahřát se.

Zatímco Sevarash rozdělával oheň a Gairon se pomocí pláště a deky pokoušel malý prostor kolem ohně zastřešit, Kylahm se nabídl, že odstrojí koně a připraví ležení kolem ohně. Chvíli se potom motal kolem Feřina koně – měl na sobě sedlové vaky s věcmi jak lykanky, tak mága. Když objevil dvě plné lahve pálenky, zasvítily mu oči.

Marissa seděla u ohně společně s Ferou a mágem. Ten zrovna probuzený, s povděkem přijal měch s vodou. Z jedné strany ho zahřívala srstí lykanka a druhou pomalu se rozhořívající oheň, což mu kněžna téměř záviděla. Sama se třásla zimou, jednak díky cestě, ale také díky nedostatku krve. Usoudila však, že svoje trable vydrží, bylo by sobecké se dožadovat pozornosti, když si ji vážně zraněný mág zaslouží víc, a zachumlala se více do promočeného pláště v naději, že zima třeba přejde sama.

"Je třeba s-jít pro ň-co k jídlu," ozval se nezřetelně Kylahm.

Nekromant kývnul.

"Kdo bude hlídat tábor?" otočil se na lorda, který pokrčil rameny.

"Klidně zůstanu já, na lovu bych nebyl stejně nic platný."

"Dobře."

Sevarash znovu nasedl, aniž by se obtěžoval opětovným sedláním, a následován na koňském hřbetě se povážlivě naklánějícím démonologem zmizel mezi stromy.

Po chvilce cesty před nimi proběhla srnka. Sevarash seskočil a gestem ruky dal najevo, ať démonolog seskočí taky. Žuch.

Nekromantovi dalo překvapivě dost práce neobrátit oči v sloup a tiše se kradl porostem napřed, směrem, kudy zvíře proběhlo. Démonolog se někde vzadu pokoušel připravit hrubě dohromady seskládaný luk, vyrobený na ranní procházce, a naostřit si šíp. Tlumeně u toho nadával.

Po pár minutách opatrného plížení nekromant narazil na skupinku čtyř pasoucích se srn. Klesl k zemi, položil dlaň s roztaženými prsty na vlhkou, studenou hlínu a soustředěně zavřel oči.

Zemina u jedné ze srnek přímo vybuchla, a než stihla vyděšená zvířata prchnout, ze země se vynořila částečně zetlelá ruka a chytila jedno z nich za zadní běh. Srna upadla a váleje se po zemi vyděšeně bekala, ale kostlivé sevření nepovolilo.

Sevarash se zvedl a došel ke zvířeti, tasil dlouhou dýku a zabodl ji zboku do hrudi. Projela srně mezi žebry a ta během chvíle dodýchala. Nekromant pokývl ruce, která pustila oběť a zajela zpět do země. Zakryl díru a potom vytáhl malý měch a z rozříznutého hrdla srny načerpal krev, dokud je stále čerstvá. Pak se přichystal zvíře zvednout. Náhle k němu však dolehlo zasvištění a neuměle vyslaný, ale velmi naostřený šíp přibodl jeho dlaň ke zvířecí mrtvole.

"S-safra."

Marissa znejistěla, když zůstal jen Gairon. Jistě, byl silný a určitě by je proti něčemu ubránit dokázal, ale natolik jako mágovi a nekromantovi mu nevěřila. A mág byl momentálně slabý, a nekromant pryč. Nechápala proč se na lov nevypravila třeba Fera – na rozdíl od těch dvou, co šli, uměla perfektně zacházet s nožem a přesně jím vrhnout, měla by určitě větší šanci něco skolit než Sevarash, kterého nikdy neviděla použít žádnou zbraň na dálku, nebo Kylahm, který se teprve střílet učil. K jejímu překvapení se ti dva ale vraceli brzo.

Kylahm táhl na ramenou mrtvou srnu, potácel se a tvářil se trochu zmateně a trochu otráveně, zatímco mu krev mršiny stékala po oblečení. Před ním kráčel nekromant a rty měl pevně sevřené. Z jeho tváře nešlo sice nic vyčíst, ale dlaň levé ruky měl od krve a obvázanou kusem tmavé látky.

"Stalo se něco?" pozvedla obočí Fera.

"Já jsem to... se n-trfil, no..." pohodil rameny démonolog a shodil mršinu vedle ohně.

"Stáhni ji z kůže. Půjdu najít něco, na čem by se dala upéct," stroze usekl Sevarash a zmizel znova.

Když Fera viděla, jak do mrchy démonolog nešťastně dloube, odstrčila ho a srnu vmžiku stáhla z kůže a zbavila vnitřností.

Hned jak se vrátil nekromant, narazili srnu na rožeň a Fera převzala dohled nad pečení.

Sevarash zapátral ve svých sedlových brašnách a vytáhl náhradní plášť. Přešel ke kněžně a bez ohledu na protesty jí sebral ten její promočený a zabalil ji opatrně do svého suchého. Potom vytáhl měch a podal jí ho.

"Děkuju," špitla.

Mlčky kývnul, a zase odešel. Cosi chvíli kutil u koní s měchem vody, a když se vrátil a usadil se znova u ohně vedle kněžny, ruku měl čistě obvázanou.

Oba chvíli tiše sledovali Gairona, jak poplácává svého zvláštního koně, který zrovna nadšeně hltal nabídnuté srdce srny. Dokonce i s kostmi si poradil – těžkým okovaným kopytem na kost dupnul a potom dlouhým černým jazykem vylizoval morek. Oči mu žlutě zářily, nepochybně se ještě více těšil na pečené nedojedky.

"Všechno v pořádku?" polohlasem se po chvíli optal Sevarash, podíval se na kněžnu.

"A-ano. Všechno, řekla bych..." zarazila se Marissa, pořád znejistělá faktem, že se na ni obrací a mluví přímo k ní. Před začátkem téhle cesty o ní mluvil vždycky v třetí osobě v rozhovoru s knížetem, jako by byla malé nechápavé dítě, bleskla jí hlavou vzpomínka.

"Opravdu?" naklonil nekromant hlavu a zkoumavě si ji prohlédl. Rozhodla se to otestovat.

"Pořád je mi zima a moje služebná má momentálně jiné starosti," pokrčila rameny, "taky se mi točí hlava, docela dost, ale dá se to přežít. A připadám si strašně unavená, chci spát..."

"Doporučoval bych vám chvíli počkat a pořádně se najíst. Krev stačila, nebo vám mám obstarat ještě nějakou?"

"Stačilo mi to, děkuji..." významně se zabalila víc do pláště a vrhla po něm trochu provokativní pohled.

Oplatil jí ho svým klasickým bezvýrazným a potom si ji s lehkým povzdechem přitáhl a položil jí paži kolem ramen.

"Lepší?"

"Uh-hm," pousmála se tak, aby to nezahlédl. "Mnohem."

Pečeně začala vonět a zlatovět, přesto ještě uběhla nějaká chvíle, než se dala začít porcovat. Potom se všichni pustili do hodování. Nekromant se snažil vnutit jídlo kněžně, která podle něj jedla příliš málo, přestože sám toho moc nesnědl, Fera pro samou snahu krmit Meta zapomínala na sebe a Kylahm se cpal jako nezavřený. Lord spořádaně ujídal kus masa a zbytek srnčí přední nohy vedle něj s chutí a hlasitě pořádal jeho kůň.

Když se všichni najedli, více či méně, a zbytky byly spotřebovány očekávaným způsobem, Met po prohlídce znova usnul.

"Vypadá to dobře. Ještě tak den dva a mohl by být v podstatě zdravý," konstatoval Sevarash.

Ještě tak den dva a zase mě bude muset někdo vozit, nejspíš mistr nekromant, pomyslela si kněžna. Ta myšlenka teď kupodivu nebyla tak chmurná, jako dřív.

"To by mohl být v pořádku dřív, než dorazíme k pláním. Obávám se, že na dlouhém otevřeném prostranství by mohlo k něčemu dojít, zvláště když budeme tak blízko zemi Světla," zavrčela Fera.

"Ano, to je pravděpodobné," přikývl nekromant.

"Nejlepší by bylo překonat pláně v jednom zátahu. Bude to sice únavné, ale sníží to šance, že nás někdo nepovolaný spatří," zapojil se do hovoru lord.

Fera se chopila mapy: "Pokud to vezmeme tudy mezi tímhle výběžkem hor a tímhle cípem lesa," ukázala prstem, "tak bychom to mohli stihnout za noc. Podél hranic zemí Dobra jedeme v podstatě celou dobu a zatím se nic nestalo, ale pokud je překročíme, měli bychom se rychle dostat alespoň k tomu lesu."

"A p-kud se n-bude zasejc pan n-kr-mant much-muchlovat s Marisskou, tak b-chom tam i m-mohli zvl-dnout doject," zamával prázdnou lahví od pálenky Kylahm a pokusil se vstát, svalil se však na záda a po chvíli brblání odpadl.

Kněžna mu věnovala nevěřícný pohled, Sevarash znechucený a Fera vrhla svůj podezřívavý na nekromanta. Nicméně to byl signál pro všechny k tomu, na pár hodin si zdřímnout a přemluvit namožené svaly, aby si daly říct a poslouchaly i zítra.