A je tu další díl, který se mi psal obdivuhodně lehce (taky to podle toho bude asi vypadat), ale snad se bude líbit. A komentáře že jsou vysoce ceněné snad nemusím opakovat :3

"Proč se tomu lesu říká Divý?"

"Protože je daleko starší,

Když se probrala, kdosi ji držel v náručí. Svět se s ní houpal... ne, svět ne. Seděla na koni? Ano, seděla, a někdo ji držel... zatřásla hlavou, jako by jí to mohlo pomoct setřást zbytky mlhy z mysli. Vzpomínky se jí náhle nečekaně vrátily, ostře a naplno. Vzhlédla k bledé tváři mistra nekromanta.

"Co... co se stalo?"

Tentokrát kratší, ale akční kapitolka pro vás. Omlouvám se, že je takhle pozdě, ale dopisovala a přepisovala jsem několik esejí a nestíhala jsem psát Vůni... V pátek se dočkáte další kapitoly (ale neslibuji na 100%) a jako omluvu pro fanoušky Vůně i potterovských povídek někdy v dalších dnech plánuji sestavit list dalších objevených zajímavých HP povídek,

A jsme zase u cestování, a ještě dlouho budeme. Tahle kapitolka je oddechovější, nic moc se neděje, chystala jsem si síly na další :D

Tak, přehoupli jsme se k mé oblíbené scéně, napsat ji však bylo daleko těžší, než jsem čekala. Třeba už proto, že je to moje poprvé, co se týče intimních scén.

Takže varování - lechtivá scéna, a popis "operace".

Zrychlila krok a pak se náhle zastavila, s pocitem, že se na ni něco velkého řítí... objal ji chlad a pocit, jako by cosi proťalo její hruď. Pak našla hlas... a rozkřičela se... Sklesla na kolena, dlaněmi udeřila o zem a prsty zaťala do černé hlíny.

Sevarash zareagoval nejrychleji a jedním skokem se dostal ke kněžně, uchopil

Tak, po dlouhém protahovaném úvodu taky nějaká akce. Buďte shovívaví, múze mi flámovala - především při popisech z bitvy si někde dávala do nosu.

Pevností zaduněl otřes, po něm ještě jeden slabší. Vzápětí se rozhoupal zvon, budil všechny, kdo měli tu kuráž dnes v noci spát, varoval

Vím, že fantazie je skvělá a nezbytná při povídkách, přesto bych chtěla zveřejnit popisy + obrázky hlavních postav. Hledala jsem je neskutečně dlouho, protože jsem je nejdříve vymýšlela a pak mě teprve napadlo najít jim podobizny... >.<

Takže tady je máte:

Lord Gairon. Obrázek je dost přesný, s výjimkou helmy koně - ta má rohy taky. A samozřejmě, Lord si nosí velký obouruční meč, s turnajovým dřevcem by to daleko nedobojoval.

Lord Gairon je Jezdec - pokud bych to měla k něčemu přirovnat, tak nemrtvý templář. Magii neovládá žádnou, poradí si s každou zbraní, přestože podle kodexu Jezdců je používání zbraní jako kuše, luk a podobné potupou. Pro Jezdce je jejich čest to hlavní - pokud mají za to, že ji ztratili, jejich trestem je odchod do odlehlých plání, kde straší jako přízrační jezdci do té doby, než se jim naskytne příležitost očistit své jméno.

Malé varování na začátek - tuto povídku nepovažuji za dívčí románek. Nehodlám se vyhýbat sexu, násilí, krvi, smrti a mnoha další věcem. A přestože vám v tom nemohu bránit, cítím se povinna vyvěsit varování 15+.

Malé varování na začátek - tuto povídku nepovažuji za dívčí románek. Nehodlám se vyhýbat sexu, násilí, krvi, smrti a mnoha další věcem. A přestože vám v tom nemohu bránit, cítím se povinna vyvěsit varování 15+.